Vědomě si udělat čas na pro sebe prospěšné věci!?

Tenhle příspěvek mám na jazyku už dlouho, ale čekala jsem až ještě víc dozraje nebo případně pozmění svou příchuť mojí vlastní čerstvě zažitou zkušeností, respektive celým seriálem příležitostí, které mně osobně přinesla doba covidová. Za hlavní zdroj smělosti napsat tento článek považuji 12ti týdenní seriál s trenérem Hutnanem, který jsem absolvovala v roli klienta, toužícího pozměnit svůj způsob života k lepšímu a zdravějšímu, osvojit si některé nové zdravé návyky, a to nejen tělesného cvičení se týkající.

Nooo, řeknu vám, dozvěděla jsem se hodně nového, o sobě, ale taky o vás, moji milí.  A znovu se mi potvrdilo, že, ačkoliv jsme každý jiný, a na každého platí individuálně něco jiného, čas nám běží všem stejně a my každý sám za sebe rozhodujeme, jak s ním naložíme a do čeho jej investujeme.

Mohla bych si spokojeně míchat bbleisure koktejly z toho, co mám a znám, a radovat se, že vy se z nich radujete.  A tak nějak uspokojeně a v klídku už moc po ničem dalším a novém nepídit. Zvlášť v mém věku.  Ale to by mě nebavilo a ani vás ne. Za chvíli bychom stáli na místě a hnili, neměli žádnou novou páru, progres, nové a nové radosti z dalších a dalších zlepšení. Mluvím v množném čísle, o sobě i o vás. Všechno, do čeho se na téhle své koníčkové dráze už celá léta zpět pouštím, do čeho investuji svůj čas i peníze, dělám pro sebe. Pro svůj dům, ve kterém přebývám, a ze kterého se odstěhuji až cestou na věčnost. Je to ten můj dům, o který bych se měla starat ne míň, ale naopak ještě s větší péčí a láskou než o ten dům či byt, ve kterém bydlím s rodinou.  A to se snažím vštípit i vám. To dělám pro vás. Necítím to tak,  že to dělám hlavně pro vás, že se vám obětuji, že mi dělají radost vaše chvály (dělají), atd., já to fakt dělám z přesvědčení sama pro sebe. A co funguje a dělá dobře mně, chci předávat dál, nechci si to tutlat sama pro sebe a dělat tuze chytrou a důležitou. Začalo to kdysi v pěti lidech u Vodníka na trávě, a v počtu pětadvacetkrát větším než pět jsme, kde jsme. Přežili jsme první vlnu Covida a přežijeme všechny další. A půjdeme dál, až do konce všech dní.

Vy, co se mnou jdete už delší čas, víte dobře o atakách mé zánětlivé autoimunitní poruchy, o tom, jak jsem po nocích chodívala po venku, protože jsem nemohla pro bolesti kloubů spát, jak jsem pro relapsy průjmů několikrát skončila hospitalizovaná a vážila 30 kg i s nemocničním lůžkem. Celá ta léta jsem hledala a dál hledám způsoby, už dávno nehledám příčinu, jedna konkrétní stejně neexistuje, lidské tělo a duše propojeny jsou a všechno se vším souvisí. Jen já sama osobně nejlépe vím, co všechno a koho všeho jsem musela ze svého života úplně vymazat, co všechno změnit, zminimalizovat a co naopak navýšit. Zejména čas sama pro sebe a na sebe jsem musela navýšit. Budete se někteří divit, ale navýšit jsem navýšila i trénink, ale  o tom až někdy potom.

Mockrát jsem se přistihla při myšlence, "proč jsem to všechno nevěděla/nedělala/nezměnila dřív!" No proč, abych mohla jít touhle zkušenostmi lemovanou netuctovou a zábavnou cestou, a navíc i s Vámi! :-)

Tak ale k věci: 

Před 12ti týdny - na startu onoho čtvrtletního programu - jsem byla ve stavu celkové spokojenosti, co se týká mých vlastních takzvaně zdravých návyků. Už několik let nevečírkuji, neponocuji, naučila jsem se pravidelně spát a jsem přesvědčená, že spánek je jeden z mých nejdůležitějších zdrojů odpočinku, energie a dobré nálady. (Možná dokonce drží ve stavu spánku i tu autoimunitní poruchu). Taky mám načtených, nareferovaných, a metodou pokusů a omylů osvojených spoustu dietně režimových návyků. Návyky na deníky vděčnosti, spokojenosti a štěstí vpisuji do bbleisure diářů, které i vám potom třeba pomáhají překlenout ne úplně šťastné a veselé dny života. Takže jsem si před těmi 12 týdny hned s prvním v programu zadaným habitem říkala, to jsem v klidu, mám ušetřený čas...jenže...tady jsem sice klientem, ale mám vás, moje klienty, a musím se snažit vžít se do vaší kůže, abych lépe porozuměla vám a pak vám uměla doporučit, co byste mohli sami vyzkoušet. Tak jsem si hrála na "jako".  Jako, že nemůžu usnout.  (Jako, že nemůžu spát, na to jsem si nemohla hrát, protože jakmile usnu, tak spím jak zabitá až do pěti, a to už pak vstávám, nejraději ještě před sluncem). Musím říct, že nakonec z toho byly zábavné, a i romantické večery  :-).  Kolik různých triků a rituálů lze použít, a že jich je ještě daleko víc než jsme stihli s Janem a celým mezinárodním týmem vyzkoušet. A že jsou jimi popsané celé stohy časopisů a knih, a že přesto všechno má pořád ještě celá spousta lidí velké manko a prachmizerné spánkové skóre ve vlastní - sám na sám - hře o Zdraví.  

Stresové habity mě některé potěšily, některé překvapily, myslím tím ten jejich vlastní nácvik...jeden z nich mě dokonce docela slušně potrápil. Trvalo mi celé tři týdny než jsem na něj nezapomněla ani jednou jedinkrát a každý den několikrát jej procvičila. Takhle se totiž návyky osvojují. Cvičením. Tréninkem.  Všechno je o tréninku. Úplně všechno se dá naučit a nebo odnaučit. Chce to jen pravidelný trénink a důslednost v pravidelnosti. Takové to "jé, tak dnes už to nestihnu, udělám to zítra, teď už je to nevhodná doba, udělám to jindy, atd., " to prostě tady v tomto nefunguje. 

Jen, když něco dělám pravidelně a jsem v tom důsledný/důsledná, mohu se v tom zlepšovat a zlepšuji se v tom. 

Náš kouč Jan je mužem na svém místě, jako český rodák zná náš mateřský jazyk moc dobře, přesto mi hned při jedné z prvních komunikací, v rámci nějakých provozně organizačních otázek, na můj česky napsaný e-mail odepsal v angličtině, ať jsem tak laskavá a komunikuji jen v angličtině, že je to pro něho ne úplně lehké tu češtinu přelouskat, že mu to zabírá zbytečně moc času a tak...hmm, zato pro mě je to v angličtině strašně lehký a nenáročný...říkala jsem si ...ale něco mi napovídalo, že to je schválně...tak tedy dobrá, no, už ani slovo česky.  Poslední den z těch 12 týdnů mi od něj přišla zpráva: "Ty si to tiskneš?! Neuvěřitelné!" Vyprskla jsem smíchy a moje tušení se potvrdilo. Jo, je to muž na svém místě a skvělý kouč, od začátku si pamatoval moji ještě před startem zmíněnou poznámku, že i trénink v angličtině je pro mě jeden z několika různých důvodů, proč do téhle čtvrtletky jdu. Takže jakápak výjimka, když trénink, tak trénink a důslednost.     

Co se toho tréninku jako tréninku a tělesných cvičení týká, budete se na mě možná někteří zlobit. Dál si budu vést tu svou teorii, že každý může každý den najít pár desítek minut času si zacvičit. On totiž celý tento program a Jan sám tuhle teorii potvrdil. Žádný Day Off neexistuje. Nemusí, když za cvičení považuješ i cviky regenerační, když nepovažuješ za cvičení a trénink pouze dřinu a pot , ale máš ve svém týdenním souhrnu kromě Work Out i Work In čas. Když držíš ve zdravém poměru práci a odpočinek. Odpočinkem teď nemyslím ten, kdy ležíš na gauči nebo zahradním lehátku a odpočíváš. (I ten je fajn si tu a tam dopřát). Tím myslím pohyb či určitá pozice těla v prostoru a tělesná cvičení regeneračního charakteru.  Anebo preventivně zdravotní, např. ranní rutiny, zdaleka nemyslím to, že vstanu o hodinu dřív a jdu běhat nebo cokoliv jiného, stačí 3-10 minut každé ráno, pro aktivaci celé řady pro zdraví důležitých procesů v těle. O tom, že spousta lidí (mluvím teď o aktivní sportující veřejnosti) ještě stále podceňuje rozcvičení před cvičením i sranda sportem, natož uvolnění a protažení po něm, to už přestávám, zřejmě v souvislosti s přibývajícím věkem, stále víc chápat. Hlavně, že pak všichni tihle "sportovci" haprují se zády...Nebo třeba s rameny, která pak po letních sranda jednou za rok beach volejbal mačích potřebují půl roku indivindi fyzio, že?! :-)

Jo, taky mě to mrzelo, postupně jsem skončila s tenisem, (respektive tím pinkáním, které mi stejně nikdy moc nešlo a na sport talentovaným spoluhráčkám jsem akorát kazila hru), když mě pořád a opakovaně a různě na střídačku bolela záda, rameno, loket, koleno....Jo, skončila jsem dálkové cyklovýlety s Jirkou, když jsem z nich jezdila vyšťavená, a vracely se mi bolesti krční a bederní páteře, a k tomu ještě záněty močáku a konečníku. Hledala jsem jiné možnosti. Nordic Walking, ano, bezva, mysl čistá, ale něco jakoby mi chybělo... Jóga, ano, bezva, ale pro nás míň či víc hypermobilní taky ne úplně vhodná volba...

Kdyby tak šlo míchat všechno do jedné hodiny tréninku....

A tak jsem se ocitla na začátku cesty BB Leisure Time... a začala jsem intuitivně míchat koktejly cvičení... posilování, mobilita, kardio... cestou necestou potkávám vás všechny... a loni Jana Hutnana...a metodiku IoM, výbornou na zdravé tréninkové mixy, kterou Honza velmi dobře ovládá... a má spoustu dalších znalostí a vlastností, které má mít dobrý trenér... a dobrý trenér má svého dobrého trenéra... ještě se od těchto nových pocestných chci hodně naučit, vyzkoušet na sobě a přenést pak k vám, býti sobě i vám dobrým trenérem.

Nejen v tom cvičení samotném. 

Zkusila jsem si, jak těžké to může být pro hodně lidí, zapojit cvičení do každodenního života. Jakožto zdravý návyk a zvyk.  Mně osobně cvičení nedělá žádnou potíž, odcvičím vždy všechno ráda, vyzkouším, nadriluji, ale trénink jiných návyků, ať už těch jako spánkových nebo stresových, mi činil jisté potíže, takže dokážu pochopit, jak nelehké může být pro jiného člověka začít a hlavně pak vytrvat s tím pravidelným každodenním cvičením.

Taky se mi potvrdilo, co už nějakou dobu vím, že právě to, čemu jsem se nejvíc vyhýbala, a bylo to obvykle to, co mi nejmíň šlo, mé tělo (a taky mozek !!!) potřebuje nejvíc. 

Hodně jsem se toho naučila. Ale vím, že je toho ještě pořád moc a moc, co nevím. A co nezkusím, nikdy nezjistím. A já to zjistit chci! 

Jdu dál. Jdu dál s Honzou i s IoM rodinou. Cítím se s nimi moc dobře a ještě se v tom zlepšuji. :-)

Půjdete se mnou? O všechno se s Vámi ráda podělím. Budete-li doopravdy chtít.

Je to dost odříkání, (jen ze začátku, než se z toho stane ten návyk :-)), je to dost o prioritách, ne o volném čase, ale o tom, kolik času do čeho a proč chcete investovat. Jak dalece moc si chcete vědomě u/dělat ve svém životě čas na pro sebe sama prospěšné a důležité věci.

Jsem pořád jedna z Vás a jsem v tom s Vámi, vždycky budu, držím si před Vámi sice jen nepatrný, ale přesto náskok, a tak Vám mohu ukázat směr a možnou cestu. Moje vášeň, disciplína a umění hledání a nalézání dalších a dalších zdrojů času na důležité věci je výhoda, které jsem si vědoma.

Těším se na Vás!

Pište a komunikujte se mnou, můžete v češtině i angličtině :-) :-) :-)!

Beata.

P.S. K těm výjimkám, které v tomto případě nepotvrzují pravidla, ale naopak ruší a ničí onu pravidelnost, se ještě vrátím v některém s následujících článků.