Kýho Vira pobijeme společně, začneme-li každý sám u sebe

"Mastering others is strength, mastering yourself is true power. " /Lao Tzu/

Je těžké chtít lidi něco (na)učit, a při tom je nepoučovat. Je snadnější jít příkladem, (i kdyby odstrašujícím :-)). 

Učebnicovou škálou sebedestruktivních prvků jsem sama sebe kdysi dovedla k autoimunitní poruše. Po několika relapsech, včetně metabolického rozvratu v jednom z případů,  jsem se učebnicovou metodou pokusů a omylů, a taky za asistence spousty více i méně odborných knih, seminářů a rad, několik let pokoušela dostat se do normálu, do rovnováhy, do zdraví. 

Skoro se to bojím říct, nevím jestli na pořád nebo jen na čas, ale svojí vlastní vůlí, nesmlouvavostí sama se sebou, zkrátka a dobře tvrdým tréninkem a disciplínou, jsem se dostala do pohody, kterou si zasloužím. 

A nenechám se o ni obrat ani tímhle kýho virem! 

Celá tahle doba covidová poodkrývá či dokonce obnažuje sebedestruktivní sklony mnoha z nás.  Ten stres, který se na nás hlavně z médií teď valí, ještě víc nalil do našich, v mnoha případech už na přetečení zralých pohárů odolnosti. 

Vím, že moc z vás si mě spojuje zejména se cvičením fyzickým, máte dojem, že, když mluvím o tréninku, tak myslím body body body, jen body jako tělo a cviko.  Ale to budete překvapeni, tělesná cvičení tvoří tak čtvrtinu, maximálně necelou polovinu mých tréninků.

Odolnost tělesná je jedna věc, ale druhá věc, která by s tou tělesnou měla být v rovnováze, je odolnost či imunita mentální. Ta jde posilovat taky, ale ne(jen) tak, že si dvakrát týdně vyběhneš někam do tělocvičny. Ta se trénuje úplně jinak, a i když si na ni najmeš indivindi trenéra, jsi to ty, kdo to musíš sám se sebou usmlouvat a zvládnout.  

Co tahle nejvíc vyžaduje - je váš čas. Čas sám/sama na sebe a se sebou. Jen tolik času, který jsme ochotni věnovat a věnujeme sami/samy sobě, pak jen tolik energie jsme schopni dát do vztahů a našich dalších aktivit, včetně pracovních, aby za něco stály. Čím víc času si najdeš na vyčištění se od všech druhů stresů neboli toxických náloží, které na nás doba valí, tím víc času a vitality, životní energie,  budeš moct vysílat ty sám/sama do svého okolí. Zároveň ti to bude vnášet klid a pohodu do tvé vlastní vnitřní schránky, budeš spokojený/á, radostný/á i v neradostných časech jakžtakž šťastný/á a tím pádem zdravý/á.

Taky jsem teď poslední týdny nebyla schopná úplně odstřihnout média a zprávy, a taky to se mnou pěkně šilo, vztek a bezmoc a lítost. Nepomůžeme si nadáváním na jakékoliv dacany kolem nás, nehoňme viníka, najděme mu protivníka, a ten nejvíc nejlepší je v každém z nás. Možná se pletu, ale sama v sobě jsem si to tak nastavila už kdysi v době boje se svou autoimunitní poruchou a mám z té doby hodně poznámek a zápisků a ty mi pomáhají i teď:

Nepoddám se, nechci prožít léta ve vlastním, strachem a stresem vystavěném vězení. Nechci být mistr světa amoleta a dělat si co chci, ale chci se naučit žít kvalitní život i s autoimunitní poruchou a vcelku se mi to daří. 

Jsem rozhodnutá naučit se žít i s covidem, respektive v době covidové, věřím, že ten virus tady s námi nějakou dobu bude chtít pobýt a začínám odtušovat, že ne tím, že se budeme na něho a na někoho pořád zlobit, ale, že my sami/samy se ho rozhodneme pobít, tak jedině tak ho přebijem.

Ať už nám média či politici podsunují víc či míň hororová dramata či trapné estrády, jen tím, že se my každý sám budeme chtít naučit s covidem žít, tak jen tak ho, vlastně je všecky,  společně všichni pobijem.

Možná je to pitomá úvaha a kecy v kleci. 

Měla bych vám tady napsat soupisku toho, co můžete od rána dělat pro svoji imunitu, že si máte dát citrón, vodu, minerály, zacvičit si, pomilovat (nebo to nechat až na večer), že máte jít do práce a usmívat se na zamračený vystrašený pod rouškami schovaný dav, zkusit jej uchlácholit, povídat si s lidmi, zacvičit si znovu, pít vodu, jíst co nejmíň chemie, nepouštět si na sebe modré světlo a už vůbec ne ty média před spaním a jít brzy spát, dopřát si sobě nebo vzájemně s dětmi či partnerem hezký romantický večer. Ano, to všechno už ale máte jistě načtené a navíc od odborníků a to já nejsem. Já jsem čistý a regulérní praktik. (A navíc všechno v tomhle odstavci najdete v našem bbleisure diáři 2021 :-) ).  

Jenže vy na to teď stejně nemáte náladu, máte starosti o samotnou existenci, o děti, o babičky, o zabezpečení rodiny, ztrátu zaměstnání, nevíte, kdo vám bude hlídat děti, když vám zavřou školu, jste matka samoživitelka a zdravotní sestra v jedné osobě, jak to máte nyní všechno zvládnout...

Ano, tahle doba je zlá, ať už za ni může covid, politici anebo třeba sama příroda, která už se na to prostě nemohla dívat?!?! 

Nemusíme změnit svět, stačí, když změníme sebe, a když to uděláme každý z nás, co se stane pak?

Hm?!?

Kdo z vás to dočetl až sem, díky moc. Ještě doplním, že jsem si dnes udělala takové dovolenkové volno a těšila se, že pojedu fandit synovci na hokej, měl hrát se svým klubem tady na Moravě, kvůli pozitivním testům několika hráčů se zápas odložil na jindy, a protože se to takto děje už nějakou dobu opakovaně a dokola, vypadá to, že už by za chvíli všichni postupně v každém sportovním mládežnickém mužstvu mohli být po zkušenosti s virem ok, a bude celý mančaft, všechny týmy, družstva, moct naplno hrát, děcka hýbat se a sportovat.

Tak jen ať jim, ať nám všem, nezakážou to, co máme nejraději. Ať každá grupa drží pořád zdravé jádro, my se s tím vším ostatním pobijem, a budeme zase ještě víc silnější, odolnější a vitálnější.

 

S láskou a vírou Beata.