Nejtěžší bývá rozhodnutí

Možná jste už to zažili, podobně jako já, že přišly příjemné anebo taky ne úplně lehké chvíle v životě, které žádaly rozhodnutí. Teď přichází čas na jedno, které máme stejné, a sice ano nebo ne očkování proti tomu podivnému viru. A Vy se mě ptáte, co já na to? A já odpovídám.

Tenhle článek jsem už měla napsaný a zveřejněný druhý vánoční svátek, někteří z Vás už ho tenkrát i stihli přečíst. Pak jsem ho stáhla, proč!? Protože očkování obecně je z mého úhlu pohledu velmi kontroverzní a ožehavé téma. Víte, nechci být za tu, která se snaží využít/zneužít důvěru a přízeň svých lidí tím, že jim bude předkládat svůj názor, aby je ovlivnila. 

Navíc, znám několik žen, které jsou zásadně proti každému očkování, a to dokonce i proti očkování svých vlastních dětí na běžné dětské nemoci. Ač si já nebo kdokoliv z Vás o tom může myslet cokoliv, je to jejich názor, jejich rozhodnutí a nelze jim ho vyvracet. Od lidí, kteří jsou odpůrci očkování bych ale uvítala to samé, ať se nestaví posměšně až agresivně k těm s jiným názorem. 

Teď přichází chvíle pro nás ostatní, rozhodnout se ohledně očkování proti tomu divnému viru. Není to už jen věc každého jednotlivce, nebo ano?

Sdílela jsem na facebooku videoklip, který natočili přednosta I. interní kliniky - kardiologické kliniky FNOL a LF UP v Olomouci prof. Táborský a vedoucí naší kardiologické JIP - Oddělení akutní péče v kardiologii prof Hutyra...mimochodem, tohle kardiologické odd. JIP slouží všechna období karantén kovidu, z naší krásné čisté jip, kde se holky a kluci sakramentsky profesionálně starají o pacienty se srdečně cévními nemocemi, a že je umí vypiplat z té šlamastiky, je tzv. špinavá kovidová jipka. Nechce se mi to víc rozebírat, a ani mi to nepřísluší, ale ten tým erudovaných lidí, by si už potřeboval na chvíli oddechnout, to mi věřte. Oni to nepřiznají, domů se chodí jen vyspat a to všechno se jistě dá zvládnout, pokud člověk vidí nějaké světlo na konci tunelu. To ovšem vidět není...

a po zveřejnění toho videa, mi přistály tyto dotazy:

Ty podporuješ to očkování?

Ty se necháš očkovat?

Fakt, jo, a to si říkáš health coach?!

Sama bych to ještě nedávno do sebe neřekla, že se takto rozhodnu (teda spíš jsem se mylně domnívala, že kvůli mé bioléčbě mi tohle očkování nebude doporučeno). Dovolte mi Vám vysvětlit svůj názor, nikoliv Vás přesvědčovat, že je správný. Ale je můj. A každý máme právo na ten svůj. 

Ráda bych jako správný health coach říkala "pojďme to dát bez vakcín, žádné sračky do sebe nenechejme cpát, začněme každý sám u sebe, pojďme pracovat na své imunitě" blábláblá pořád dokola, jako jsem to psala už v době první karantény a i v době té druhé. Moc ráda bych to psala i teď a dál a pořád až do hrobu. 

Jenže se ve mně něco zlomilo. Pochopila jsem, že společnost je nemocná daleko víc a vážněji, než jsem se domnívala. Teď se možná jedná o střet dvou pandemií. Ta kovidová se střetla s nezdravým životním stylem, možná je zde i zápletka s nedostatkem vitaminu D, nedostatkem pobytu venku a slunce v lidském životě, obezitou jako topem civilizačních a hlavně kardiovaskulárních nemocí. Ano, často jsou obézní původně kvůli psychickým nemocem, a ty zase mohou souviset s civilizací, s tím vším tlakem, stresem, spěchem, ale ve finále trpí kromě duše zase srdce a cévy. Nebo ne?

Ty dvě pandemie teď nejde potlačit obě najednou, teď už ne. Ale pro jednu nelze opomíjet tu druhou a nechat ji ještě víc rozjet. Nebo ano?

Když hokejky na kempu - jeden dva - udělají průšvih, odnese to celý tým, všichni dělají angličáky, je to kolektivní sport a musí si to pánové pak vyříkat mezi sebou.

Teď ti mladí odolní musí podržet ty ostatní, a není jich pět procent. Je jich daleko víc, těch ostatních, a někteří si to, bohužel, neumí přiznat, že k nim taky patří. 

Nebojte se těch vakcín víc, než všech ostatních jedů, které dobrovolně denně užíváte, konzumujete, vychutnáváte, a podpořte všechny rizikové pro očkování.

Opravdu si myslíte, že na první linii někdo z těch nahoře tlačí, aby se naočkovali, že by to podstupovali jako divadlo pro lidi? Víte, oni nejlíp vidí, že a jak umírají ti lidi. A že někdy na pohled do občanky i na tělo nevypadají na smrt. Víte, když jsme u té prevence, teď mám na mysli i tu zdravotní, kdo nechodíte na pravidelné preventivní prohlídky, což v posledním třičtvrtě roce hoď kamenem, kdos bez viny, jak můžete vědět, že ve Vašem těle se neskrývá časovaná bomba, kterou právě tenhle zvrhlý virus odpálí?! 

Už je pozdě bycha honit, situace není dobrá, ač se to mnohým nezdá, někdy ani na vedlejším "čistém" oddělení netuší, co se děje na těch špinavých.

Čím dřív zvládneme co nejvíc angličáků, tím dřív se vrhneme na pořádnou prevenci. Jsou to totiž pořád ti stejní, kteří na ní dlouhodobě poctivě pracují a těch je ubohá menšina. To, že ta většina většinou nikoho nahoře nezajímá, to je druhá věc. Naše společnost tak nějak v globále na prevenci úplně kašle. 

Proto přišel ten virus, a dřív nevyzmizí, než vyzmizí to, kam se člověk, původem lovec sběrač, v touze po moci, mamonu, pohodlí až dostal.

Přidám Vám sem ještě i to, co mně šlo hlavou při rozhodování. Mé vlastní zkušenosti, mě samotné a mých nejbližších taky, už ukázaly, že v určitém stádiu "nemoci" je těžko a pozdě bycha honit alternativním způsobem bez pomoci západní medicíny. 

Víte, toto je ta moje pověstná rovnováha, balanc na území hranic, toto jsem měla na mysli i v jednom z těch předchozích článků, že už léta hledám balanc mezi západní medicínou a holistickým přístupem ke své autoimunitní poruše. Tady někde to začalo. Až jsem měla pankolitidu rozjetou tak, že jsem v nemocnici  na pytlích s výživou prosila, ať se to těm lékařům povede nějak zastavit, ať už mi něco z těch léků zabere, a když pak při dalším relapsu a dalších dávkách kortikoidů, po kterých mi slezly vlasy, jsem další prášky odmítala a snažila se o pokusy a omyly v životním i dietním režimu a zdravé bio, přišel další relaps s metabolickým rozvratem. Pak přišla jako jediná možnost, naděje, nabídka biologické léčby ve stádiu klinického testování. Tak strašně jsem se bála, co mi to svinstvo udělá jako vedlejší trabl, tyhle nějaké genetické mutace čehosi, přesto jsem se modlila, abych po testech vyšla jako pro tuhle léčbu "na zkoušku" vhodný kandidát. A vyšla jsem, což mi pomohlo vrátit se do normálního aktivního, tj. pro mě spokojeného života.

Je to tak i když člověk onemocní rakovinou, v určitém stádiu už, bohužel, nemusí pomoci ani ta západní medicína, ale jen alternativní taky ne, to vůbec ne.

Je moudré se pro samou prevenci do těchto stádií nedostat. Což přeneseno na civilizaci, ta už podle mě v těžkém stádiu je.

Takže protože si myslím, (ovšem myslet znamená hovno vědět, jak říká náš primář), že v určitém stádiu "nemoci" je těžko a pozdě Bycha honit alternativním způsobem bez pomoci západní medicíny, domnívám se, že tahle populace je "nemocná" tak, že nic jiného než vakcína ji od viru už nepomůže.

Museli bychom všichni žít na samotách u lesa, u moře, v horách. Nikam necestovat spoustu let, a když, tak zase na samoty. Kdyby zítra nebo raději už dnes začali všichni lidé zdravě jíst, dobře spát, pravidelně denně zdravě cvičit, přestali by kouřit a pít alkohol, kolik let by to trvalo než by byli fit a v kondici a s imunitou v cajku? 

Když vezmeme lidi ve věku starší 16ti let, ti, kteří s tím vším dobrým výše uvedeným začali už dávno, ti, kteří jsou zdraví, zdatní a tím pádem méně ohroženým druhem v současné době, kolik procent z celkového počtu lidí to je? 20%, 30%? Každý druhý člověk u nás zmírá následkem kardiovaskulárního onemocnění. I bez kovidu, natož s kovidem. 

Moc těžko se mi rozhodovalo. Nikdy jsem se nenechala očkovat proti chřipce, dokonce jsem posledních deset let neužívala žádná antibiotika. Ještě aby, když si píchám ten biolék (někdy tomu říkám kdovíjakej sajrajt, jindy tomu říkám hezky a jsem dokonce i vděčná :-)). Jako děcko jsem naočkovaná vším, co bylo k dispozici, našich matek se tehdy nikdo na nic neptal. Cítím se zdravě a v kondici, ale bude mi 52 let a chci ještě něco málo užít, vidět, slýžnout, zacvičit si ve skupině offline s grupou seniorů i těch středně starých mých vrstevníků, stejně jako s bandou těch mladých bezpříznakových (ne)přenašečů.

A rovněž chci dál dělat podporu týmu I. interní-kliniky kardiologické, a nést s nimi všechna možná rizika, což znamená se i chránit. Abych od nich, z jámy lvové, mohla jít s čistým svědomím zase domů a mezi Vás všechny ostatní. To, že se mě kovid doteď možná nedotkl, může znamenat, že jsem zatím v cajku, nebo, že pokud se o mě otřel, tak jsem jako odolná měla jen slabé příznaky, ale kdo mi zaručí, že někdy v dalším kole pak někdy nenakazím někoho, kdo to odnese!? A budu si to vyčítat. Navíc, ani ta moje odolnost nemusí být bez hranic, nic netrvá věčně, na frajerku si už dávno nehraju.

Možná Vám zním rezignovaně, ale pochopila jsem, že i kdyby někdo vyměnil vlády všech zemí, ty nové by udělaly to samé, nikdo by nenechal "utratit" i kdyby minipidi menšinu oslabených lidí ve prospěch těch mladých odolných.  

Moje tělo a duše se už zvládly poprat s kdečím, věřím, že by se popraly i bez vakcíny, ale pevně věřím, že se poperou i s touhle nějakou protivirovou poserou. 

Je tu jistá naděje, že se vrátíme k našim zvyklým životům, teda já jsem si v té první a druhé vlně představovala, že začneme žít jinak a pak tím pádem ten virus vyfičí, ale teď už si to nemaluju, ten virus sám nezmizí, lidé se nezmění a lékaři a zdravotníci jsou už strašně moc unavení.

Ta naděje tu bude, pokud se vakcína dostane aspoň ke třem čtvrtinám všech obyvatel, kteří se rozhodnou pro ano, i přesto, že stejně jako já, nemají rádi politickou stranu stejného názvu a stejně jako mě je irituje pán, který se sám chopil managementu s touto očkovací látkou v naší zemi.

Na závěr bych se s Vámi ještě chtěla podělit o jeden nově načtený poznatek. Věříte-li, stejně jako já, v cirkadiánní rytmus, očkování si naplánujte včas a zkuste celý týden před ním dbát na kvalitní spánek. 

Přeji nám všem, co přejete si i Vy každý sám. Já už ale vím, co pro tuhle věc sama udělám.

Jestli se nebojím? O sebe ne tolik, mám to pade na pade, nevím, co se mnou udělá kovid, až se potkáme, stejně jako nevím, jak se mému tělu bude líbit vakcína, (po první dávce se cítím v poho), zatím si připouštím jen trable typu, že nebude chránit dostatečně fest a já nakazím někoho, kdo to pak škaredě odnese. A na konci nebo na začátku toho začarovaného kruhu budou zase jen lékaři a sestry, lidé, kterých si vážím, moji přátelé. 

Chcete-li se se mnou podělit o Váš názor, napište mi ho, budu moc ráda. Přečetla a vyslechla jsem si jich moc, než jsem si udělala vlastní stanovisko, ale zajímá mě i ten Váš.

 

Závěr:

Ať už se to týkalo čehokoli, někdy to trvalo několik let či několik desítek měsíců, jindy jen pár dní či dokonce hodin. Většinou se mi ihned po tom, co jsem se rozhodla, ulevilo, věci se daly do pohybu a děly ráz naráz a já už se neohlížela. To umím, když už se rozhodnu, necouvnu a ani se neohlížím. Zatím jsem nikdy nelitovala.Tak uvidím...

Beata BB

 

Foto: Katarína Moravcová pro BB Leisure Time diář 2021.